Za devatero hor

Za devatero hor

Za devatero hor se člověk může vydat z různých důvodů. Třeba hledá princeznu nebo skrytý poklad. Někdo tam možná zamýšlí nalézt štěstí či slávu. A nebo jde do hor a lesů, nehledě na to jestli jich bude devět, dvacet devět nebo tisíc devět jen proto, že mu jeho duše nedovolí jinak. Nejde hledat nic, ale jít musí, je to ta nejhlubší touha.

Za devatero horami – to nemusí být jen v dalekých zemích, občas stačí vylézt na kopce za domem, i tam se dá zažít dobrodružství a vidět nevídané – stačí jen otevřít oči.

Za devatero horami jsem zažila radost i strach, viděla krásu i hrůzu. Byla jsem vyčerpaná i plná sil. A co to pro mě všechno znamenalo, mi často došlo až později a možná to mám teprve pochopit.

V mých vyprávěních se můžete za devatero hor vydat se mnou...

Všude to bude nádherné, takové, jaké si to uděláš. Máš strach z neznáma, ale i křišťálovou jistotu, že domov máš všude. Zabloudit nemůžeš, všechno nosíš s sebou, kam dojdeš, tam je tvůj cíl.
(Miloslav Nevrlý, Karpatské hry)

Cesta k pokoře aneb Jak těžké je vzdát se…

Jdu dolů. Slyším jen křupání zmrzlého povrchu pod mými kroky. Pohled mám zamlžený a rozmazaný – únavou, ale hlavně slzami, které se mi řinou z očí. Brečím únavou, ale hlavně zklamáním. […]

Když jsem měla strach a měla jsem proč

Na cestách a ostatně nejen na nich jsem měla strach mnohokrát. Vybavuje se mi třeba pocit, když začalo večer, v asi 3500 m.n.m. sněžit a nepřestávalo několik hodin a já jsem […]

Když jsem si myslela, že už nemůžu

  Být na pokraji sil. Mít pocit, že každý krok je ten poslední, protože už to snad bude ten, u kterého vypustím duši. Nebo něco se prostě musí stát, protože […]

Všetky články